Hra je to prostá. Ale i prosté věci spojují.
Piškvorky je stará hra původem z povodí Amuru. Spojila araty (mongolské pastevce) a spojila i nás. Vznikla zvláštní parta pěti lidí, tří kluků a dvou holek. Zvláštní proto, že bychom se normálně asi těžko spojili. Všichni jsme měli stejnou ideu: neskončit úplně poslední.
Vlak naší skupinu společně s paní Krejčovou dopravil na hlavní nádraží do Liberce. Na Střední průmyslové škole v Liberci jsme měli změřit síly s dalšími piškvorkáři. Hrálo se ve formátu, dva týmy proti sobě, každý má soupeře, s ním si zahraje dvě partie a který tým vyhraje více partií logicky zvítězí. První soupeř byl z liberecké školy Na Bojišti. Povedlo se nám je porazit slušným výsledkem 8:2.
Další škola byla náročnější soupeř, ale přesto jsme zvítězili 6:4. To jsme ještě netušili, že takové skóre nám bude nakonec osudné. Další zápas jsme totiž stejným poměrem prohráli. Přesto jsme postoupili do play-off ze druhého místa. S naším dalším soupeřem jsme prohráli stejným výsledkem 6:4, čímž pro nás piškworky skončili.
Vypadly jsme tedy ve čtvrtfinále. Do dalších let máme co zlepšovat, ale také na čem stavět.
Petr Krob
