Věřím, že podtext tohoto příběhu znáte, drazí čtenáři, moc dobře. Známe reálný příběh o 21 obcích, které nepřežily dobu po odsunu Němců a které musely ustoupit krutým armádním požadavkům. Dnes s těchto kdysi krásných pohraničních vesniček a obcí zbyly jen ruiny, prázdné náhrobky beze jména. To ostatní si po částech bere příroda, ale přírodní monumenty jako třeba aleje, které se vypínaly u cest a pocestným poskytovaly stín v parném létě, ty nahradit přece nelze. Opravdu nelze…
Cíl autobusu vezoucí náklad zhruba 45 dětí a 2 učitelů je úplně jasný: vrátit takovou alej zpět. Do 20 minut jsme na místě, v Černé Novině, doslova pár metrů od obory Židlov. Po krátkém shrnutí dřívější doby a shlédnutí fotografií se jdeme naučit, co a jak dělat. Zahradník nám sděluje úkol: v aleji se nachází deset uschlých stromků, které je třeba vykopat a nasadit nové a poté je třeba stromky potřít vápnem. Zahradník nám ukázal postup a tak jdeme na věc. Rozdělili jsme se na deset skupinek a jdeme pracovat. I obě kantorky se k nám přidávají. Práce jde dobře a zanedlouho si nese každá skupina nový stromek, který nahradí seschlý.
Po této proceduře si dáváme pauzu a ohni předložíme vuřty. Po této skvělé „kalorické bombě“ jdeme potřít stromy hašeným vápnem. Brzy vypadáme jako malíři pokojů a na cestě přibývá různých skvrn, ale hlavně krásné obrázky studentské tvořivosti a zároveň šílenosti.
Stromy jsme potřeli všechny a brzy se na jednotlivých stromech objeví destička se jmény tzv. patronů, kde budeme uvedeni.
Naše práce je u konce. Snažili jsme se pomoci vzniku krásných míst, kde se nejeden cyklista rozhlédne do kraje se slovy „Ale je tady opravdu krásně“.
Petr Krob
sexta
