Výprava za dobrodružstvím: výlet sekundy na Hamrštejn
Jednoho (zdánlivě) obyčejného rána jsme jako třída sekunda vyrazili na školní výlet, netušíc, že nás čeká expedice téměř hobitího rozměru. Vlak nás dovezl do stanice Zdislava – a tam to celé začalo. Vystoupili jsme s batožinou, dobrou náladou a mírným pocitem, že by nás to mohlo bavit. No… mohlo. A taky to bavilo. A bolelo.
Turistická stezka nás přivítala hned ostrým stoupáním, které by vydalo za půlku tělocviku. Jakmile jsme se vyškrábali na stezku kamzíků (kde jsme žádného kamzíka nepotkali, ale rozhodně jsme se tak cítili), zamířili jsme do Machnína na zříceninu hradu Hamrštejn. Po cestě jsme potkali mloka skvrnitého, který se tvářil, že jsme mu narušili soukromí, a zmiji, která vypadala, že nás má úplně na háku. Všechno to krásně doplnil medvědí česnek, který jsme samozřejmě museli ochutnat – někteří tolikrát, že jim vonělo batoh i ponožky.
Už jsme si říkali, že výlet je pohoda, když přišlo brodění řeky. Pan třídní se tvářil vážně a oznámil, že musíme přejít na druhou stranu. Tak jsme to udělali. Statečně. Ledová voda, boty mokré, nohy zmrzlé… A když jsme se s vítězoslavným výrazem shromáždili na druhém břehu, pronesl větu, na kterou nezapomeneme:
„Ehm… omlouvám se, spletli jsme si cestu. Musíme zpátky.“
Tak jsme to přebrodili znovu. A tentokrát jsme byli nejen mokří, ale i napůl hystericky veselí.
Pod hradem Hamrštejn nás čekala další výzva – převozník a jeho hádanka. Pokud neznáte klasiku „koza, vlk, zelí a loďka“, věřte, že řešit to za situace, kdy přejíždíte řeku transbordérem zavěšeným na lanech, dává celé zápletce nový rozměr. Ale my jsme to zvládli – a kozu (symbolickou) jsme na druhý břeh dostali bez újmy.
Na zřícenině jsme se konečně odměnili výborným obědem. Slunce svítilo, výhled byl úchvatný a pocit hrdinství po dvou říčních přechodech a jedné lanové přepravě se nedal popsat slovy.
Poté jsme se vydali po kolejích a turistické cestě do stanice Karlov pod Ještědem. Výstup byl náročný – hlavně když nám došla voda. Ale i to jsme vyřešili jako správní výletníci: napili jsme se z přírodního vodního zdroje (ano, bylo to legální a bezpečné – aspoň doufáme).
Celý výlet byl skvělý – dobrodružný, zábavný, občas i napínavý a hlavně nezapomenutelný. Pan učitel Krejčí i náš třídní si s námi užili dost (a my s nimi), a až příště někdo řekne „jdeme na výlet“, budeme se smát… a kontrolovat, jestli není potřeba plavky.
