Pro mě je leden nejtěžší měsíc v roce. Když skončí, člověk si oddechne, zastrčí ten kus A4 papíru hluboko do tašky před zvědavými očky rodičů a začne si užívat pololetní prázdniny. A když ten prodloužený víkend uplyne, tak se modlí, zda by se ty prázdniny nemohly aspoň o den prodloužit? No, abych pravdu řekl, já se sice nemodlil, ale v duchu jsem si to přál. A skutečně! Nebe nás vyslyšelo a tak jsme se dověděli, že ještě, než zasedneme do lavic, nás čeká návštěva Liberce, konkrétně IQ landie s paní učitelkou Maslenovou a panem učitelem Kuchařem.
Na nádražíčku v Jablonném bylo šero. Jen neurčitě jsem pozdravil některé známé tváře a šel si koupit jízdenku. Když jsem vyšel z dveří pokladny, tak vlak stál předpisově před nádražím. Jeho službami jsem nemínil pohrdnout a nastoupil jsem.
Vlak klidně svištěl po kolejích do Liberce. Jen překážka na trati nás maličko zbrzdila, později se ukázalo, že nám to bylo ku prospěchu, ale o tom potom.
Vlak dosupěl do Liberce a my jsme se přes nádraží vydali do nedaleké IQ landie. Když jsme k ní došli, měli ještě zavřeno. Už to vypadalo, že budeme muset v mrazu čekat před vchodem. Panu učiteli Kuchařovi to však nevadilo, protože byl v záživné diskuzi s panem Einsteinem, jenž náhodou seděl před vchodem. Někoho však napadlo, že v protějším Babylonu je otevřeno a tak jsme Babylon podrobili návštěvě.
První, co nás zaujalo, bylo několik hracích automatů. Spolu s námi se k automatům odebrala ochranka, abychom náhodou něco nevyhráli. Než jsme k nim došli, tak nás zarazil pan učitel. Bohužel i zde platil zákaz hazardu a tak jsme si o rychlém zbohatnutí nechali jen snít.
Po půl hodině se IQ landie otevřela a my do ní zamířili. Pan učitel Kuchař se jen smutně ohlédl za Einsteinem a šel spolu s námi. Když jsme nechali oblečení v klecích, tak jsme šli k laboratořím, kde nás čekal program. Pokusy s námi dělala jedna z chemiček. Na některé pokusy si dokonce zvala dobrovolníky. Předvedla nám lihovou raketku, pokusy se suchým ledem, acetonem i manganistanem draselným. Jak vidíte na obrázku, tak nám kolikrát bylo docela horko.
Po této úžasné show jako z Laterny Magiky jsme měli krátkou pauzu a pak polovinu z nás čekali laboratorní práce.
Byl skvělý program. Vyzkoušeli jsme si kriminalistické metody jako daktyloskopii a odebírání otisků prstů, psaní neviditelným písmem, pokusy s lakmusem a tak dále. Já a ostatní, co si laborky vyzkoušeli, jsme měli volno a na řadu přišla druhá skupina. Procházeli jsme se celou budovou a vyzkoušeli si mnoho zajímavého, třeba jsme pobíhali v zařízení na výrobu elektřiny nebo jsme odolávali zemětřesení či umělé vichřici i pokusy se srdeční arytmií tam byly. A také jsme se vydali na pokec s tamní umělou inteligencí, robotem v podobě člověka.
Bohužel čas se nedal zastavit a kolem druhé hodiny jsme stáli před vchodem do IQ landie. Asi dvacet z nás se oddělilo a šlo na nákupy do Liberce. Já byl jeden ze čtyř, kteří šli na vlak. Nicméně se mi stala ještě jedna věc. Zabrán do svých myšlenek jsem šel po chodníku, když jsem dostal ránu do hlavy a slyšel jsem vřískot plechu. To se ohnula dopravní značka.
Sice to se mnou moc nezaklepalo i tak jsem byl asi největší smolař.
Budu moc rád, když se vám článek o našem výletě bude líbit, avšak všem lidem radím, ať ho nečtou na ulici, aby se vám nestalo to, co mně. P. Krob, kvinta
