Člověk by si myslel, že to je skoro nemožné. Mám na mysli dostat se ke známým českým i zahraničním umělcům, hercům, zpěvákům a obecně známým osobnostem. Člověk by řekl, koupím si lístek do divadla nebo na koncert. Ale jak to spojit? Jak spojit do jedné skupiny, jednoho z milionu vzorků našeho národa. Jak všechny sezvat ideálně do jedné místnosti a tam poslouchat jejich hovory, už to je minimálně pěkný zážitek.
Podle mě tohle splňuje televize se svými rozmanitými pořady, zaměřené na různé věci a témata. Je skoro nemožné se tam dostat, ale když má člověk vůli a odvahu, tak jde prostě vše ….
Přišla neuvěřitelná nabídka ze septimy. Byly jsme pozváni dělat komparzisty do televize na Zázraky Přírody. Během dvou dnů jsme zaplnili celý autobus. Den D byl naplánován na 18. května v šest hodin ráno.
Když jsme se shromáždili, kontrolovalo se, zda někdo nechybí. Jelikož se nikdo nepřihlásil, tak nezbývalo nic jiného než vyrazit. Cestu jsme si zpestřovali ledasčím: hrami na mobilu, poslouchání hudby, povídání si se sousedem a jinými aktivitami. Kolem deváté jsme dorazili do Prahy na Kavčí hory.
První zážitek byl, když jsme potkali jednoho z reportérů Událostí, který byl jen na procházce z kočárkem. Šli jsme do budovy televize a čekali, až budeme přijati. Zanedlouho se to podařilo a po ještě jedné menší přestávce jsme vešli do studia Zázraků Přírody. Byli jsme uvítáni režisérem a do parády si nás vzala asistentka, která nám společně s režisérem vysvětlovala naši úlohu. Když skončili, začalo se natáčet a přicházeli velmi zajímaví hosté: herečka Lenka Krobotová, moderátor Petr Cerha, herec Jordan Haj a „brňák jako poleno“, fotbalista Petr Švancara.
Jako první přišlo takové povídání o životě, jak se kdo má, co kdo dělá, co kdo plánuje a další věci. Poté následovala otázka a hosté i my jsme hádali správnou odpověď. A otázky to byly věru zajímavé. Díky tomuto pořadu jsem se dověděl, že náš mozek váží 1,5 kg, že Václav Pech je osminásobným mistrem ČR v Rallye, že Obsidián je sopečné sklo. Prováděly se tam různé pokusy, jako třeba nafukování míčku v láhvi a de facto pracovní činnosti, když se vyráběla z pivní láhve, provázku, ohně a petroleje váza.
Natáčení proběhlo hladce, pouze konec se pětkrát přetáčel. Na věčnou památku jsme si udělali s účinkujícími fotografii. Po konci natáčení jsme si šli pro stokorunový honorář, takže se nám natáčení více než vyplatilo. Někteří navštívili kantýnu, jiní si prohlíželi budovu ČT. Prostě krása. O půl hodiny nato nás čekal autobus, kterým jsme zamířili směr Mimoň. Seděli jsme na sedadlech, někteří pospávali a jiní fandili hokeji.
Byl to krásně prožitý den. Po návratu jsem zjistil, že i v roce 2016 se naše škola dostala do Zázraků Přírody. Tak se zbývá jen modlit, aby to nebylo naposledy a pokusit se o pozvání na natáčení dříve, než v roce 2030.
Hezký den,
Petr Krob, kvinta
