Není to tak dávno, co jsem článek s podobným názvem psal. Ten článek se jmenoval pouze YPEF, což je myslivecko-lesnická olympiáda a tohle je tedy jeho pokračování. Pokračování o tom, jak jsme si vedli v regionálním kole soutěže YPEF poté, co jsme ovládli okresní kolo ve Skelné Huti v kategorii SŠ, což se podařilo poprvé. Už to byl úspěch. Záleželo však na nás, zda úspěch dotáhneme až do konce.
Nedlouho po našem úspěchu náš tým poznamenala ztráta. Oktaván Adam Macháček se nemohl kvůli maturitě účastnit regionálního kola a tak jsme si spolu s Matyášem Kalou vybrali náhradníka Albiho Pokorného. I kvůli této ztrátě jsme neměli velké ambice na větší úspěch. Náš cíl byl jednoduchý: neskončit poslední.
Do Trutnova, kde se regionální kolo mělo konat, jsme měli jet spolu s vítězi v kategorií ZŠ. Den D byl 19.4.
Dobře naladěni, dokonce i naučeni, jsem se sešel s Albertem a dívkami ze strážské základky u jejich školy. Matyáš s paní učitelkou Maslenovou vyjížděli z Mimoně a zde nás nabrali. Čekala nás dvouhodinová cesta, kterou jsme si zpestřovali povídáním a zkoušením z olympijské látky.
Kolem deváté jsme se octli v Trutnově a odebrali se do střední lesnické školy, kde se v tamní aule mělo YPEF konat. Tam nám paní, jenž naši školu přihlašovala do systému, řekla, že potřebujeme přezdívku. Nakonec nám jí Albi vymyslel a od té doby jsme byli tým Lumpichvátů.
Když už všichni účastníci seděli v aule, zatroubil sbor lesních rohů k zahájení kola a ředitel školy představil všechny účastníky Regionálního kola, samozřejmě přezdívkami. A pak to všechno začalo. Ředitel rozdal testy a my začali dávat naše vědomosti do papíru. S dobrými pocity jsme test odevzdali.
Pak následovala menší pauza, při které sem přišli mladí lesníci. Ti nám za pomoci lesního rohu ukazovali, jak troubí jelen vítězný ryk, jak zastrašuje protivníka. V rámci náhodného výběru jsem byl vybrán, abych i já svedl trubačský souboj s jeleny. Nepřišlo mi to moc špatné, žel bohu k laním bylo ještě daleko. Naše škola se organizátorům asi zamlouvala, neboť po mně si šla zatroubit i naše paní učitelka. Pak přišli kynologové s roztomilými německými ohaři. Zkoušeli různé povely, a když i je jsme odměnili potleskem, přišla druhá část testu a to praktická. Měli jsme poznat zvířata, rostliny i lesnické stroje. Tady to bylo trošku horší, ale pořád jsme věřili v úspěch.
Poté jsme se šli projít do malého parku hned za školou. V něm byla například Bříza papírová, japonská Třešeň Sakura, Bříza žlutá, Borovice vejmutovka atd.
Po návratu jsme se vrátili do auly, kde se začaly vyhlašovat výsledky. Strážská základní škola skončila na krásném třetím místě. Naše skupina se umístila na krásném pátém místě, což nebylo poslední místo, takže jsme byli velmi rádi.
Cesta zpět mi přišla kratší. Holky i Matyáš klidně klimbali a já byl šťastný. Jsme nová generace lidí, kterou YPEF pohltilo a která se zajímá o lesy a o přírodu. Kdo ví, možná je to jedna z posledních generací, která nebude žít pouze ve virtuální realitě, ale taky jinde. V přírodě!
P. Krob, kvinta
