Po roce přichází stejná akce. Mladí lidé se zase vrací do evropských lesů. Lesní roh nás zase svolá dohromady, abychom mezi sebou zápolili o to, kdo zná více zvěře nebo rostlin, o to, kdo zná lépe lesní terminologii a zákony lesa, o to, kdo se vyzná v lesní technice. Hlavní cíl podle mě je navrátit generaci Z a generaci Alfa zase do lesů, aby si tam mohli užívat krás naší země, aby zde mohli čerpat energii nejen na nekonečný kolotoč testů, aby poznali zákony lesa, živočichy, houby a rostliny.
Cíl byl stanoven jasně. Vyhrát svou kategorii, protože do regionálního kola postupuje jen vítězné družstvo. Soutěží se ve tříčlenných skupinkách. Za naši školu jedou dva týmy za nižší kategorii a jeden za vyšší. Sraz byl dne sv. Valentýna L.P. 2024 na autobusovém nádraží. Toto lesnické klání hostí i po roce lesnický dům ve Skelné Huti.
Z Mimoně jsme se dopravovali autobusem společně se strážskou základní školou, poté nás čekal asi kilometr chůze lesem. Když zmizely poslední stromy, otevřela se nám pastvina, na které stál malý baráček. Místo našeho zápolení.
Byli jsme okouzleni krásou toho místa a přátelského přijetí lesního pedagoga pana Kobra, jenž nám vysvětlil pravidla soutěže. První část bude test, druhá část bude poznávací. Test nebyl nijak těžký, teorii jsme znali všichni a tak bylo třeba soustředit více sil a mysli na poznávací část. V poznávací části byly druhy stromů, druhy ptactva nebo dřevorubecké kleště. Náš tým měl v tomto směru pár okének, proto tuto část opanoval jeden z týmů nižší kategorie strážské základní školy. Zřejmě slušný oddíl.
Poté nás čekal dokument o lese a mezi tím byly opravovány naše testy. Vyhodnocení na sebe nedalo dlouho čekat. Jeden z týmů, tvořen dívkami z třídy kvarty, skončil třetí. První dvě místa opanovala základní škola ze Stráže pod Ralskem. Do regionálního kola postupuje jeden z jejich týmů. Naštěstí jsme nemuseli dlouho smutnět, protože jeden z našich týmů ovládl vyšší kategorii. Úspěchy jsou tedy rozděleny rovným dílem a obě školy budou mít zástupce v regionálním kole, které bude v Trutnově.
Nakonec nás čekalo ještě jedno překvapení. Dostali jsme asi 12 bukových prkýnek. Bukové dřevo je velmi ohebné a tak jsme dostali za úkol z nich vyrobit podložku na hrnec. Pan Kobr nám rychle předvedl výrobu a to zlomilo i největší negátory. Během deseti minut to měli úplně všichni. A tak máme pro tento rok pěknou památku na YPEF.
Rozloučili jsme se se Skelnou Hutí. Takže zase za rok. Petr Krob, sexta
PS: Zkratka L.P. znamená Léta Páně.
